Každé dítko školou povinné je v průběhu let zasaženo matematikou, ať už jsou k tomu jeho mozkové závity patřičně vytuněny od přírody, či nikoliv. Sčítá své prstíky, sune kuličky na počítadle zleva doprava a zase zpátky, míchá hrušky s jabkama, dělí, násobí, krátí, mocní, měří, rýsuje, derivuje… Ale věřte, že ty pravé matematické galeje vám začnou až ve chvíli, kdy vám do života vtrhne dětská trojčlenka. Některé trojčecí počty jsou opravdu banální:
Koupel dělená třemi
nebo nízkonákladová hračka 3x na zem pohozená.
Jenže je tu i učivo zákeřnější, a to si žádá podrobnější výklad.
- Jmenná kombinatorika
Pojmenovat jednoho potomka, to je sranda. Moji rodiče to měli o chlup těžší, protože předem neznali poměr děvčat a chlapců v dětském balíku. Dokonce dlouho předpokládali, že budeme jenom dvojčata, až později doktor nalezl ještě jedno nesmělé dítě, které v mámině břiše dlouho vystupovalo v roli černého pasažéra.
Máma s tátou vzali to udělování jmen opravdu poctivě a připravili si akční plán pro všechny možné varianty.
Vítězná kombinace Anna-Ludmila-Václav zajistila nejen přízeň patrona české země, ale především spokojenost obou babiček. Ještě štěstí, že se rodičové nerozhodli uspokojit starší prapředky Rozitu, Bartoloma nebo Vincence. To by byl teprve slušný vstupní handicap do nového života.
- Kulinářské dělení
Pokud chcete podpořit blahodárný vývoj všech trojčat, dělení potravy je nutnost. První měsíce u nás šlo všechno jako po másle, výkrmna jela v trojsměnném provozu na plné obrátky a příkrmové lahve se dařilo spravedlivě dělit mezi nás všechny.
Jenže s příchodem tuhé stravy šlo do tuhého, naše chuťové pohárky se začaly názorově rozcházet a přišel první vzdor.
Ač nemohu následující tvrzení podložit vědeckým bádáním a statistikou, garantují vám, že trojčátka mají vždycky naprosto odlišné chuťové preference, proto většinou:
- Trojče 1 konzumuje pouze hnědé banány na prahu hniloby, odmítá pozřít rozinky v jakékoliv formě a úkrytu a na krupicové kaši snese jen nános skořice.
- Trojče 2 opovrhuje zralým ovocem a banán pozře pouze v odstínech zelené, rozinek se dožaduje vždy a všude a krupici papá ozdobenou ornamenty z granka.
- Trojče 3 je chuťově vrtkavé, přelétavé a dokáže nečekaně zhatit i pokrm sebelépe vybalancovaný podle preferencí prvních dvou trojčátek.
V našem případě existovala jediná potravina, u které nastala chuťová shoda – sladkosti. Obvykle stačilo v sámošce zakoupit celkem 4 kousky stejných sušenek, každý dostal jednu a bylo. Jenže občas se stalo, že jednoho z nás přemohly majetnické sklony, zmocnil se kokin dvou a ta tam byla mlsací harmonie.
PS – ty hořické trubičky měly být moje. Odveta přišla záhy.
- Dělení nedělitelného
Trojčátka vás naučí dělit i to, co je za běžných okolností považovány za nedělitelné. Třeba mámu. Ruce má jen dvě, ale držet se za ně chtějí děcka tři. Uši má jen dvě, ale svá sdělení jí chtějí v jednu chvíli říci všechny výřečné děti. A manžel. Tento konstantní převis poptávky po mámě nás naučil fungovat v řadách a čekacích lhůtách. Fronta na vlasový servis, nasazení svršků či manikúru se táhla ode zdi ke zdi a seřazeni jsme byli někdy podle velikosti či věku a jindy podle abecedy (hurá!).
A světe div se, o co déle musíte na mateřskou přízeň čekat, o to více si následný moment užijete. Kolikrát se u botníku zasním a vzpomínám na ten blažený pocit, když mi máma svými obratnými (a vytrénovanými) prsty zapínala pásky u malinkých dětských sandálů, neúnavně vytvářela přesně vprostřed hlavy culík a energicky kasala rukavice do rukávů zimní bundy. To vše láskyplně a přitom v rekordním čase – další nohy, hlavy a ruce byly v závěsu.
Za ta léta se také ukázalo, že předměty určené pro jednoho jsou schopny při troše snahy a dětské zarputilosti fungovat i pro čtyři. Protože když něco zábavného objeví trojče jedno, velmi brzy se u předmětu zájmu seskupí děti všechny.
Nyní již znáte trojčecí matematickou teorii, a tak si procvičte své znalosti na modelovém příkladu!
Mějme rodinu Ch, která jede s malým trojčaty A, L a V z Gottwaldova do Prahy. Trasa je dlouhá 311km, vlak ČD má tradiční zpoždění 25min, panuje bezvětří. Kdy dojede celá rodina do cílové stanice Praha hlavní nádraží, jestliže vlak dle řádu odjíždí ze Zlína v 8.00 a jeho průměrná rychlost je 100km/h? *správné řešení na konci článku
Dělit svět třemi či ciframi ještě vyššími není jednoduché a často se matematicky korektního výsledku ani nedoberete. Přesto mám pocit, že i když jako sólistka umím vypadat roztomile…
… teprve v hromadě sourozenců to ale dostává ty pravé grády.
Zkrátka – s každým dalším dělením je ten svět a žití v něm paradoxně víc a víc fajn. A o toto zjištění jsem se s vámi dneska chtěla podělit.
(* Slovní úloha nemá řešení: trojče A se omylem zamklo na nádražním záchodě, trojče L se připojilo k cizí rodině a jede do Žiliny, trojče V odcizilo průvodcovskou plácačku a je pronásledováno personálem nádraží. Výlet je zrušen.)
Aničko, zase mi to nedá nepřipsat pocity mámy trojčat.
Popis dětí v zástupu čekající na mámu, na přebalení, oblečení, obutí bot je přesný. A nehty? Jedno dítě trpí v náruči s nůžkami u prstů a druhé ho konejší a přitom Ví, že jej to čeká taky, třetí to vše zpovzdálí pozoruje a doufá, že máma už nebude mít sílu se prát a tak snad unikne…
Pokud takto s láskou vzpomínáte, tak jste snad příliš netrpěli počtem současně narozených sourozenců. Děkuji za úsměv a zdravím Vaši maminku. Alena
Ali, děkuji Vám moc za milé doplnění z pohledu „manažera trojčecí fronty“! Vzpomínám s láskou, i když před dvaceti lety možná převládaly jiné emoce :-) Pozdrav ráda vyřídím a jeden posílám i Vám + celé rodině! Děkuju.
Jako matka starší a mladší dcery, které zvládám levou zadní (pozor ještě jejich puberta nebyla), obdivuji ty mámy, co mají ruce na všechny tři (!) stejně staré dítka…
Obdiv mámě vyřídím! Myslím, že po našem vstupu do puberty si máma trochu oddychla, protože po jejích rukách klesla poptávka. Ne že bychom rodičům ale nedali coby teenageři pořádně zabrat;)